Únik z reality.

21. listopadu 2013 v 21:36 | †SeňoritaVampiresa† |  Fantasía.
Pamatuji si jak by to bylo včera, kdy jsem naprosto v tranzu napsala tuhle povídku v noci, po tmě, ve svém pokoji. Bylo to naposledy kdy jsem fakt neodolala a znovu se oddala žiletce. Ty stopy ve mně zůstanou už navždy, tak jako jizvy.

A stejně to jsou jenom hloupé výkřiky do tmy, které prosí o pomoc ..




V mém tichém pokoji se ozvala rána a všude se rozletěly střepy malé, zelené skleničky. Můj pes chytl zase svojí akční náladu a pustil se do mého mléka co jsem si odložila na svůj malý stoleček. Rozsvítila jsem lampu abych uklidila tu neplechu a svého psa, který mi touhle náladou pil nervy, jsem pohřbila svým vražedným pohledem.
Klekla jsem si na holou zem a začala jsem střepy sbírat do ruky. Hned vedle mě ležel odpadkový koš, tak jsem všechno házela do něho.
Byla jsem ze všeho už psychicky vyčerpaná. Nedávala jsem svojí matku, svého otce, svého bratra jsem nemohla ani cítit. Vyhýbala jsem se svým kamarádům a snažila jsem se poprat s mejma náladami, které se měnily častěji než počasí venku.
Když jsem držela poslední střep v ruce, zahleděla jsem se na něho. Prstem jsem přejela přes ostrou špičku a v té chvílí se moje tělo naplnilo pocitem bláženosti.
NESMÍŠ! Křiklo na mě mé druhé já, které už vědělo na co myslím a co mám v plánu. Chtěla jsem cítit bolest. Chtěla jsem cítit tu úlevu. Chtěla jsem vidět krev. Svojí krev.
Podívala jsem se na svoje nohy. Bylo už pozdě večer a já měla na sobě jenom triko a kalhotky. Takhle se mi totíž pohodlně spalo. Prstem jsem přejela po své kůži na stehně a znovu jsem se zahleděla na střep. Mám nebo nemám?
Chyběl mi ten pocit ublížit si, ale zároveň se u toho uvolnit. Byl to můj únik z reality, který jsem milovala. Snažila jsem se toho zbavit. Už kvůli němu, protože on to nenaviděl a hrozilo mi, že jestli v tom budu pokračovat, tak ho ztratím.
Teď, ale nebylo cesty zpět a já nebyla daleko k tomu abych střep zaryla pořádně do svého stehna a neudělala na své noze dlouhou, krvavou cestičku.
Byla jsem si vědomá toho, že jakmile to udělám, budu mu muset říct pravdu. Ikdyž jsem předem věděla jeho reakci a věděla jsem, že bude konec, nechtěla jsem mu lhát. Nedopustila bych aby žil ve lži.
Už nebylo úniku. Potlačila jsem v sobě pálivé slzy a nechala střep klouzat po svojí noze. Sledovala jsem tu zkázu co zanechával střep na mojí kůži a jela jsem dal a hlouběji.
Zakrvacený střep jsem odhodila do koše a pozorovala jsem svojí politou podlahu od mléka, jak se zbarvuje do červené barvy. Cítila jsem se jak sjetá! Opřela jsem se o zeď a zavřela oči. Nechala jsem se unášet tou příjemnou slasti a vnímala jsem každé stéknutí krve po své noze. Byla jsem spokojená!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sylvia Eleonora - Ten nejjedovatější odpad Sylvia Eleonora - Ten nejjedovatější odpad | Web | 22. listopadu 2013 v 19:51 | Reagovat

krásně napsané, ale.. bohužel situace, která není příjemná až do chvíle, kdy nastane ta úleva.

2 Tessule Tessule | Web | 23. listopadu 2013 v 14:07 | Reagovat

Ty vždycky napíšeš tak úžasný článek, že je těžké uvěřit, že je to realita. Předevčírem jsem držela žiletku v ruce a prohlížela jsem si ji, strašně jsem se bála a nakonec to neudělala i když jsem moc chtěla, je toho na mě už moc.

3 Beatricia Beatricia | Web | 23. listopadu 2013 v 17:36 | Reagovat

Skvěle a barvitě napsáno... nálada pravdivě vylíčena. Já ale nechci připustit, aby to byla realita. Kéž je to jen sen. ☼☼☼☼☼

4 Zoe Zoe | Web | 23. listopadu 2013 v 18:30 | Reagovat

Co k tomu jiného napsat. Vše, co jsem chtěla napsat už jsem zmíněno výše.
Vážně skvěle napsáno!

5 Kristýn Kristýn | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 18:51 | Reagovat

Páni, při čtení tohoto úžasného článku na úžasném blogu se mi tajil dech .. =O Super ! =)

6 Vaness . Vaness . | Web | 23. listopadu 2013 v 21:30 | Reagovat

To je zvláštní .
Nádherný , ale zvláštní .
Jako by tam byly útržky z mojí mysli .
Mňah .

7 s. s. | Web | 23. listopadu 2013 v 23:20 | Reagovat

Já to asi nikdy nedokážu pochopit. Jak může být bolest uklidňující? Já jsem to chtěla jednou, dvakrát jenom zkusit, abych věděla, jaký to je, ale nemám na to. Ubližuju si trháním kůžičky okolo palců, ale řezáním? to bych nezvládla :P

8 monbella monbella | Web | 24. listopadu 2013 v 10:03 | Reagovat

Jejda tak to s tou krví je na mě asi moc :D

9 Andy Andy | Web | 24. listopadu 2013 v 12:07 | Reagovat

Hezky jsi to napsala i když to zrovna není nic pozitivního :)

10 Nia Nia | Web | 24. listopadu 2013 v 13:13 | Reagovat

Nemám k tomu pořádně co říct..
je to nádherně napsaný, i když tohle nepodporuju tak musím říct že mám taky někdy nutkání říznout se a pozorovat jak mi teče krev po rukou, nohou..
nádherně píšeš:)

11 Agie* Agie* | Web | 24. listopadu 2013 v 14:54 | Reagovat

Musí to zlomit srdce asi na milion kusů,když prožiješ něco takoveho-v lásce. Doufám,že se ti ho podařilo/podaří poskládat zpět:-). Děkujuu,si fakt zlato a potěšila jsi mě!

Já nevím,za tohle tě nepochválim. Můžu za tvou úvahu,myšlenky,inteligenci. Ale tohle nikdy nebylo a nebude řešení zlatoo. Je mi z toho smutno. Přece nestojí za to ztratit kvůli tomu někoho důležitého,ne? Já vím,že dokud nezkusím,nepochopím,ale prosím,snaž se to ovládnout, Záleží mi na tobě!

12 Evil Evil | Web | 25. listopadu 2013 v 0:38 | Reagovat

kurva.. ten pocit znám.. jaké zklamání přišlo po letech, že to už na mě nepůsobí.. práh bolesti mám moc vysoko.. shit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama